Milínský pivovar
První písemná zmínka o Milínu je z roku 1336, kdy na rytířském manském statku je zmiňován Ubislav z Nerestec s právem lovu a rýžování zlata na Líšnickém potoku. Pivo se na tomto léně vařilo zřejmě už ve 14. století, ale pivovar je v Milíně poprvé písemně zmiňován k 20. 4, 1587, kdy „bývalý karlštejnský purkrabí Jan Vchynský z Vchynic a na Zásmukách vzal pánev měděnou sirotků Vaníčkových v Hostomicích do pivovaru milínského, za kterou jim měl dát 70 kop míšeňských grošů“. V této době je v Milíně připomínán Vaněk Sládek (tehdy se často místo příjmení uváděla profese, proto je pravděpodobné, že Vaněk byl milínským sládkem).
Roku 1621 bylo městečku uděleno právo várečné. V protireformačním seznamu poddaných z 12. 4. 1651 je v Milíně uváděn sládek Jan Jůza, starý 35 let. V Berní rule Podbrdského kraje z roku 1654 máme první zmínku o produkci milínského pivovaru, a to 12 sudů* piva na várku. Z roku 1674 pocházejí podrobnější údaje o zdejším pivovaru: poddaní jsou povinni zdarma dělat dříví pro pivovar a dostávají za to po jednom bochníku chleba. Pomahačům při várkách se platí každému po 9 krejcarech a k tomu po jednom vědru patoků** a dvěma pomahačům 5 bochníků chleba. Chmel se bral z Tetína, Hýskova a Srbska. Děkanovi karlštejnskému se dávalo pivo staré (ječné) o objemu půl sudu a z každé várky 1 vědro piva a 1 vědro mláta***. Sládkovi se platilo ročně 23 kop 20 grošů míšeňských, podstaršímu 14 kop grošů míšeňských, mládkovi 8 zlatých rýnských, sládkovi na maso denně 9 krejcarů a na chléb. Z 3. 1. 1692 je zaznamenán zajímavý spor příbramského Právovárečného měšťanstva s městečkem Milín, kdy hormistr Jakub Bittner píše vrchnímu mincmistrovi, že se milínské pivo vozí do Příbrami do mlýna za úplatu osminky piva pro mlynáře. Jak spor dopadl, není známo.
V milínské kronice jsou popsány poslední chvíle činnosti pivovaru v Milíně: „Protože majitel místního pivovaru Jan Vladimír Čaloun odmítl spolupráci s německým režimem při podnikání ve výrobě, ani nesouhlasil s dosazením německé správy, byl v tomto roce (1942) pivovar uzavřen, skončena výroba sladu, který od roku 1924 odebíral i plzeňský Prazdroj.“ Od roku 1942 do roku 1944 byla v objektu pivovaru sodovkárna. Při spojeneckém náletu 29. 4. 1945 byl areál pivovaru zasažen, největší újmu utrpěl objekt bývalého chladícího štoku. Po vyvlastnění areál pivovaru sloužil místnímu Jednotnému zemědělskému družstvu. V roce 1991 došlo k navrácení nemovitostí potomkům posledního majitele. Ve varně zůstala zachována mladinková pánev a zcezovací káď. Humna**** byla dvojí. Pod kancelářemi a administrativní budovou jsou původní, novější podcházejí stavbu pravoúhle připojenou a otočenou do dvora. K novějším humnům je přisazen patový hvozd*****, od sladovny oddělený uličkou. Spojnicí dvora s dolejší pivovarskou zahradou a štěpnicí je vlastní pivovar s varnou a příslušenstvím, pokračující pobořeným chladícím štokem. Dále postavený táhlý blok budov je hospodářským zázemím dvora, pod kterým jsou rozsáhlé sklepy s lednicemi a spilkou. Při sklepích bývala nakládací rampa.
*) sud piva = 226,4 l, 1 sud = 4 vědra (56,6 l)
**) patok: řídké pivo; z něho si lidé mj. vařili polévku (do 1 l světlého piva dáte 4 žloutky a 5 dkg cukru, za stálého míchání přivedete do slabého varu a odstavíte, přidáte 2 polévkové lžíce sladké smetany a 5 dkg másla, možné ochutit skořicí).
***) mláto: tuhé zbytky po filtraci
****) humno: místnost pro klíčení namočeného obilí (především ječmene) a vznik zeleného sladu
*****) hvozd: věžovitá stavba, kde dochází k sušení sladu
